Dominantami hlučínské linie jsou například pěchotní sruby MO-S 18 Obora, MO-S 19 Alej a MO-S 20 Orel. Tím jsem se ale nenechala omezit a brzo ráno jsem v úterý 8. května, na Den vítězství, nasedla do vlaku i se svým horským kolem, abych o půl 7 vystoupila v Bohumíně. Cílem bylo projet linii těžkého opevnění od MO-S 4 U šedé vily po MO-S 33 Kozmice.
Takhle brzo ráno není v Bohumíně žádný provoz, takže plynule směřuji k prvnímu objektu své bikové výpravy: MO-S 4 U šedé vily, který leží v těsné blízkosti dětského hřiště. I z toho důvodu jsou diamantové příkopy zasypány zeminou, a jak už to tak u bunkrů v blízkosti měst bývá, kolem se povalují odpadky a stěny jsou počmárány. Podle informací z roku 2016 je MO-S 4 v péči Klubu vojenské historie Bohumín, který má zatím málo členů a věnuje se hlavně objektu MO-S 5 Na trati.
Na horském kole překonávám výpad na dálnici a skáču do pole. Přes trávu, ještě mokrou od rosy, se dostávám k jednomu z mála řopíků na své trase, je jím vložený objekt {II}/(50)/A-160Z. Ten leží těsně u dálnice a zrovna v tento den plánoval otevíračku, ale co naplat ‒ v 7 ráno se sem nikdo nepožene. U městské kolonie v Bohumíně se nachází ještě jeden lehký objekt, ten však míjím.
Jelikož se mi nechtělo do houstnoucího provozu, vjela jsem s kolem opět do pole a zvolna netrefila k MO-S 5 Na trati (no jsem ženská) a nechávám si ho jako cíl samostatné návštěvy i s prohlídkou.
Pryč z Bohumína
Z Ostravské ulice vjíždím na zelenou turistickou značku a v přístřešku u Antošovické lávky si dávám druhou snídani. Po zelené pokračuji dál přes Antošovice, kolem odbočky k MO-S 6 Odra, MO-S 7 Antošovice, v dálce vidím na poli MO-S 8 Dvůr Paseky a konečně vjíždím do lesa.
Zastavuji až u MO-S 9 V bažantnici, což je jednopatrový izolovaný pěchotní srub ve II. třídě odolnosti. Tento objekt navštívil sám prezident Beneš. Objekt je volně přístupný. K MO-S 12 U pramene přijíždím zákopem, dovnitř se ale nedostávám ‒ vchod je zabetonovaný.
Oči mějte na šťopkách a všimněte si několika protitankových příkopů. Například mezi MO-S 13 Černý les a MO-S 14 Juliánka.
Na polní cestě se pak setkávám tváří v tvář s traktorem, je to kdo z koho, ale vědoma si převahy zemědělského stroje obaleného hnojem, uhýbám a zastavuji u objektu MO-S 15 s krycím názvem Na výhledách, který po stezce od Bohumína zakrývá vodárna.
Areál opevnění Darkovičky
Po překonání cesty se dostávám k zarostlému MO-S 16, kde si při pohledu na rozbité sklo všude kolem uvědomuji, že nemám v batohu lepení na duše. MO-S 16 U rozcestí je vstupním objektem na Naučnou stezku Areál opevnění Darkovičky. Dveře jsou otevřené, ale leží v nich spacák a v okolí odpadky, takže raději nevstupuji.
Po nepříjemně frekventované cestě mě po cca 800 metrech značka odvede do lesa. Přes příkop přehazuji bike a jedu k zajímavému objektu. Je jím MO-S 17 U Štípek, v němž podle dostupných informací v roce 1945 explodovala výbušnina. Předtím na něm byly prováděny zastírací zkoušky (maskovací sítě, barevné nátěry)zdroj. Když jsem si odmyslela železo kolem, připadal mi bunkr jako skála ‒ zřícený strop, různé prolákliny… Dbejte tady zvýšené opatrnosti!
Další zajímavou návštěvou je MO-S 18 V oboře, kolem kterého leží nespočet protitankových překážek zvaných „dračí zuby“. V době uzavření je na dveřích mříž, přes kterou jde vidět deska na počest nadporučíka Jaroslava Švarce, velitele osádky tohoto pěchotního srubu.
Zpět mezi lidmi
Po překonání křižovatky jsem se ocitla u legendárního pěchotního srubu MO-S 19 V Aleji. Následující 3 kilometry potkávám spoustu turistů. Objekty se otevírají a zájemci o prohlídku se před nimi srocují. Nalevo od MO-S 19 se nachází další z vložených lehkých objektů. Kromě několika tanků T 34 stojí naproti ještě jedna zajímavost ‒ einmannbunker. Ačkoliv by to tak mohlo znít, nebyl pro jednoho člověka, některé byly vystavěny pro 2‒3 vojáky a lišily se od sebe objekt od objektu.
Na kole vjíždím do řepkového pole a přede mnou se zjeví nejvýchodněji postavený tvrzový objekt MO-Or-S 20 U orla ‒ oboustranný pěchotní srub ve IV. třídě odolnosti. Z plánované tvrze byl ale jediným postaveným objektem, a to kvůli nevhodnému terénu, který tvořil jíl, hlína a písek, a nedostatku financízdroj.
U MO-S 21 U Jaroše to voní klobásami a před bunkrem je opravdový nával lidí. Pro provozovatele super, pro mě trochu děsivé, proto se jen otočím a vyjíždím k MO-S 22 U Františka, kde už je také otevřeno a za dobrovolný příspěvek je možné si prohlédnout interiér s dobovými předměty. Lidé kolem jsou ochotní a dobře naladěni.
Hurá zpět do lesa. U MO-S 24 končí NS Areál opevnění Darkovičky a dál jedu po modré. Zastavuji u sousedního MO-S 25 Ve vysokém lese a dobloudím k MO-S 27 Bor, který obklopují stromy. Zbývá mi už jen dojet do Kozmic, kde projedu kolem stejnojmenného pěchotního srubu MO-S 33 a vyrážím na vlakovou zastávku do Jilešovic. Protože ale vyznávám lehce punkový styl jízdy, ještě předtím sjedu jeden kopec, skončím ve křoví mimo jakoukoliv cestu a k vlaku přijíždím špinavá. Ale to je zase jiný příběh.
Pokračovat se dá samozřejmě dál směrem na Opavu.
Charakteristika trasy
-
Náročnost: nenáročná (zvládne i netrénovaný cyklista), nastoupáno pouhých 260 m, žádné velké kopce ke zdolávání,
-
kolo: na horském kole jsem se dostala prakticky všude, zvládne se ale i na trekovém,
-
délka tratě: celkem 30 km (z toho NS 4,5 km),
-
zajímavosti cestou:
- studánka Juliánka,
- pískovna Vřesina,
- ptačí pozorovatelna u Kozmic
-
jak se sem dostat:
- vlakem do žel. stanice Bohumín, nebo v opačném směru Jilešovice
-
kde se najíst:
- restaurace Kamenec v Jilešovicích (osobně nevyzkoušeno, měla jsem jídlo s sebou)